S Lanthimosem dlouhodobě přátelé nejsme (neviděl jsem od něj zdaleka vše, ale zatím pokaždé to dopadlo stejně – nudné zívání a posouvání časomíry očima:-)), ale musím uznat, že tohle je prozatím nejzajímavější/nejpřístupnější mistrův počin a vůbec poprvé jsem se při jeho filmu místy i bavil, kochal se výtvarnou stránkou a dokonce se upřímně zasmál (byť na občasné pohledy na hodinky v průběhu filmu taktéž došlo).
V prvé řadě velká poklona před Stone, která na sebe oprávněně strhává největší pozornost (oscarovou nominaci si vysloužila zcela po právu). Podobně výrazný a obětavý výkon se jen tak nevidí, plus respekt za odvahu, pokud se ve všech explicitních scénách filmu objevuje skutečně ona a nikoliv její body double záskok:-). Pochvala za kvalitní herecké kreace putuje rovněž ke dvojici Ruffalo a Dafoe (v jeho případě typově dokonalý casting).
Výchozí premisa je originální (škoda, že odhalení stran identity hlavní postavy, proběhne ve filmu, respektive v předloze, poměrně záhy a naopak další hrátky s prohazováním důležitých tělesných orgánů přijdou na řadu až v úplném závěru), prostřednictvím groteskních dialogů se sem tam podaří vykouzlit vtipnou situaci, spousta různorodých témat pohromadě (Frankensteinův motiv, coming of age, girl power, emancipace, exploatace, šovinismus, atd.) relativně funguje a spolu s fantaskní a záměrně papundeklovou výpravou (ve stylu Coppolova Draculy), která posouvá dějiště příběhu do neurčitého až snového bezčasí, tvoří audiovizuálně zajímavý mix.
Co ovšem nepotěšilo je Lanthimosova tradiční snaha posouvat film do rádoby sofistikovaného artu (střídání černobílého a barevného obrazu, rybí oko, pohledy skrze kukátko, disharmonický OST) a po většinu filmu utahané tempo, přičemž zejména prostřední „cestovatelská“ část, ve které se jen nahodile střídají nepříliš zajímavé (obvykle absurdní) situace by zasloužila notně prostříhat. Grády film dostane až po přesunutí děje do nevěstince v poslední třetině, což je příliš pozdě.
