Až na tu téměř pohádkovou premisu (vážně si bude někdo léčit své trauma ze smrti blízké osoby tím, že se dobrovolně vmanipuluje do téže situace, která vedla ke vzniku jiného trauma (a nakonec ke smrti) dané osoby v dobré víře, že jakmile použije safeword “nejsem opilá”, dotčené osoby poslušně hodí zpátečku?), která o to víc kontrastuje se závěrem snímku (aneb tak nějak si představuji, že by v reálném světě skončila hrdinka nejpozději po pěti schůzkách, po kterých by jí “štěstí” vypršelo, protože narazila na někoho, kdo nemá ve slovníku ne a její “herecká” etuda by jej nejen že nezastavila, ale naopak rozzuřila/vzrušila a zbytek “schůzky” si lze domyslet) překvapivě hodně slušná žánrovka, kterou skvělá Mulligan, zvládající všechny polohy své role, táhne od začátku do konce. Potěšila přítomnost Browna a Coolidge (páni, to je už přes 20 let od American Pie:-)?) a krásně nekompromisní konec, který celý film rozhodně táhne nahoru.