Na papíře pitch „totéž jako Rush, jen se vymění Hemsworth za Scamarcia (Brühla si pro jistotu ponecháme:-)), asfalt za šotolinu a rivalita mezi samotnými závodníky za rivalitu mezi manažery stáje (tudíž se nehraje o místa na bedně a nehynoucí slávu pro konkrétního jezdce, ale o pohár konstruktérů a prodejní odbyt pro značku)“ nepůsobil vůbec špatně. Ve filmu to dopadlo jako Rush z výprodeje, tj. na všech úrovních podobné, ale bohužel o dost horší.
Palec nahoru, že si v rámci retro automotive biopiců, kterých se v poslední době poměrně urodilo (Ford, Lamborghini, Ferrari), konečně někdo vzpomněl také na WRC (vlastně si ani nepamatuji jiný film, který by se rally závoděním zabýval), Scamarcio (vedle hlavní role se spolupodílel i na scénáři a produkci – zřejmě srdcový projekt) a Brühl předvádějí slušné herecké výkony, na oba závodní speciály je radost pohledět, použité archivní záběry ze skutečných závodů jsou správně atmosférické a nápaditá scénka „guerillového“ plnění homologační kvót se povedla (byť se ve skutečnosti nestala).
Závodní sekvence jsou na podobně nízkonákladovou produkci fajn, ale není jich moc a do nějaké strhující podívané (jako v případě Howarda), ve které jde o milisekundy, milimetry a případně o život, mají svým podáním daleko, průběžná linka s rozhovorem spíše zdržuje děj, než by jej něčím obohacovala, soupeření Scamarcia s Brühlem moc nefunguje, protože Brühl ve filmu příliš prostoru nedostane a celkové tempo má stran zařazeného rychlostního stupně určité rezervy.
