Po nedávném To Catch A Killer letošní další příjemné překvapení na poli krimi žánru a další vydařený debut (tentokrát nejen hollywoodský, ale rovnou celovečerní) a ještě k tomu od nekorunovaného krále „quantity over quality“ produkce.
Potěšilo, že tentokrát nejde o hon na dalšího sériového vraha, který za sebou zanechává hromady mrtvol a policejní složky jsou celý děj neustále pozadu, ale o procedurální vyšetřování jedné brutální vraždy na maloměstě. Pochvala také za to, že hlavní postava není žádný hrdina a policejní práce sestává převážně z rutinní kancelářské práce, tj. nudného shromažďování důkazů a obcházení svědků/podezřelých, nikoliv z divokých honiček a zběsilých přestřelek. Plus příběh rozumně dávkuje indicie tak, aby divák mohl držet krok s hlavní postavou a spolu s ní „tipovat“ pachatele, což má pozitivní vliv na budování paranoidní atmosféry filmu.
Přesto se několik nedostatků po příběhové stránce najde. Vedlejší dramatická linka (náhledy do soukromého života postav) není moc zajímavá a jen natahuje celkovou stopáž. Škoda krátké scény ještě před polovinou filmu, která jasně naznačí, kdo je pachatelem. Konspirační prvek (strůjci celého spiknutí jsou všichni v okolí hlavní postavy včetně dlouholetých přátel) není moc objevný a doufal jsem v méně klišovitou pointu (mafiánské praktiky v řadách policie).
Naštěstí casting a celkové produkční hodnoty pár příběhových zaváhání vynahrazují. Del Toro tradičně odvádí špičkovou práci, Silverstone i na malém prostoru dokáže zaujmout a totéž platí i pro Timberlakea. Trik s asynchronním střihem obrazu a zvuku (zvuk při změně scény o několik okamžiků předchází obrazu) dodává filmu zajímavý rytmus, v několika scénách přitáhne pozornost pěkná kamerová jízda a náladový OST, plus nechybí i pár sugestivních scén (voda unikající z bazénu, setkání v opuštěném domě). Videoklipař Singer se uvedl stylovým debutem a Netflix si zase pro jednou vylepšuje reputaci a zase k tomu nepotřebuje obří rozpočet a zástup superhvězd.
