Na otázku „Proč točit další film na to samé téma každé dva až tři roky?“ si Antal odpověděl „Proč ne? My máme Neesona a nebojíme se ho použít.“:-). Bohužel pro něj jsou neesonovky už hezkých pár let takový svébytný žánr sám pro sebe nehledě na výběr tématu a zainteresované lidi před i za kamerou (butlerovky jsou na tom dost podobně) a toto prokletí nebylo zlomeno ani tentokrát. Nevím, co konkrétně jde na vrub nutnosti se alespoň rámcově držet mantinelů předlohy (originál ani předchozí předělávky jsem neviděl) a co jde na vrub tvůrčímu rozhodnutí Antala a spol., ale výsledkem snažení všech zúčastněných je, nepřekvapivě, další typická neesonovka se všemi jejich klady a zápory.
Takže (jako obvykle) je to produkčně laciné, navzdory zajímavé premise dějově vykonstruované (celý geniální plán závisí na předpokladu, že se jistá osoba zachová v jisté situaci jistým způsobem a samozřejmě se tak stane) a předvídatelné od začátku do konce (šokující odhalení záporákovy pravé identity dopadne dle očekávání – osvědčené pravidlo „druhý nejznámější herec v obsazení, obzvláště když má opravdu malou roli“ prostě nikdy nezklame:-)), po dramatické stránce pouze adekvátní (všichni tady hrají na autopilota), z pohledu přítomné akce nevýrazné (několik výbuchů a pár rutinních honiček je dost málo) a celé to stojí (a padá) na Neesonovi a jeho přetrvávajícím (byť lehce uvadajícím) charismatu, krátké stopáži a ucházejícím tempu. Ještě pár takových zaměnitelných neesonovek a nebude stačit už ani to.
