Na vánoční variaci na nestárnoucí klasiku Death Wish od strejdy Wooa platí známé pořekadlo “jde to (akce), ale dře to (všechno ostatní)”. Během vcelku zábavných scén, ve kterých Kinnaman provádí početní čistku parchantů z řad místního gangu (zvláště domácí mano a mano potyčka se vyvedla), mistr krvavého baletu dokazuje, že řemeslo stále nezapomněl a divákům servíruje všechny pro něj typické hongkongské propriety (od nepostradatelných zpomalovaček, přes střelbu obouruč a spojenectví dvojice hrdinů, stojících na opačné straně zákona, až po jednozáběrovku na schodišti ve stylu kulervoucí nemocniční sekvence v Hard Boiled – jen na proslulé opeřence tentokrát trestuhodně nedošlo:-)), přičemž v některých momentech, díky efektním trikům s kamerou, hudbou a střihem, dokonce v relativně stylovém balení.
Výše uvedené akční radovánky se však musí dělit o divákovu pozornost s rádoby dramatickými scénami dojemného vzpomínání a truchlení nad ztrátou milované osoby a rozpadu partnerského vztahu v přímém přenosu, které jsou značně nudné. Zatímco ve Wickovi podobná cituplná příběhová omáčka trvala zhruba pět minut, tady tvoří téměř polovinu stopáže a navíc vůbec nefunguje, protože absence dialogů nejen u hlavní postavy, ale také u všech ostatních, které ovšem k zarytému mlčení nemají žádný důvod, působí v lepším případě podivně a v tom horším směšně. Pozitivum je tak jen to, že Woo ukázal, že pokud dostane do rukou dobrý scénář, dokáže ještě zahrát slušné divadlo. Tady jej nedostal.
