Streamingová továrna na sny (nejen) v posledních letech rozhazuje své sítě na poli beletrie kde se dá a zkouší adaptovat jednu tu více, tu méně známou, ať už novodobou nebo klasickou, předlohu za druhou, protože co kdyby náhodou její filmová adaptace u diváků zabodovala a z filmu se stala úspěšná série, ze které by Netflix mohl následně těžit dlouhá léta, že:-). Tohle je další z dlouhé řady podobných případů a s ohledem na značně proměnlivou kvalitu výsledných filmů nezavdával nejnovější počin Netflixu, docela pochopitelně, předem příliš důvěry. Kupodivu oproti některým předchozím pokusům to v tomto případě vcelku vyšlo.
Příběhově se samozřejmě žádné velké překvapení nekoná a divák je svědkem tradiční historky o fantaskním světě „tam někde za zrcadlem“ (v tomto případě asi spíše „tam někde ve fázi REM:-)“), který je bezpečným útočištěm pro všechny osamělé/nešťastné/trpící (zpravidla dětské) duše a je jako stvořený pro nějakou dobrodružnou výpravu za libovolným MacGuffinem, ideálně s morálním poučením o síle přátelství/lásky/rodiny (případně čehokoliv jiného) na závěr.
Téměř století starou komiksovou předlohu, považovanou za klasiku, bohužel neznám, takže nemohu posoudit, jak moc je aktuální adaptace po obsahové stránce ne/věrná původnímu dílu (nebo-li co všechno jde na konto autora a co naopak tvůrců) a pro puristy možná pobuřující koncepční zásahy, které Netflix provedl (změna pohlaví hlavní postavy, nebo celkové pojetí postavy jejího průvodce snovým světem), mi tak nikterak nepřekážely. Faktem nicméně je, že se tvůrcům zcela nepodařilo naplnit ohromný (a vděčný) potenciál, který snový svět naskýtal, ať už po stránce jednotlivých lokací (těch je poskrovnu a většina z nich je tak trochu fádní a nezajímavá), vnitřních pravidel fungování (přitom vedlejší linka o dohlížitelském úřadu nad sny by vydala na samostatný příběh), nebo nejroztodivnějších obyvatel (nemluvě o tom, že mnoho navštívených míst je až podezřele liduprázdných) a to měli po ruce jak nemalou stopáž, tak štědrý rozpočet.
Přes uvedenené dostatky ale má film divákovi co nabídnout. Nemalý podíl na tom má Lawrence, který se rozhodl (tak jako mnoho známých režijních osobností před ním:-)) vstoupit do služeb Netflixu a přestože, alespoň hádám, u tohoto projektu figuruje především jako námezdní síla a nejde o žádnou jeho srdcovou záležitost, jeho řemeslné zkušenosti se zde nezapřou, protože některé snové sekvence jsou audiovizuálně parádní a spolu s povedeným OST se jim daří dotvářet místy skutečně kouzelnou atmosféru.
Filmu taktéž pomáhá slušné tempo a ještě výrazněji pak herecké obsazení. Momoa, který průběžně vyvíjí snahu vymanit se z macho postav plných testosteronu (což dříve nebo později potkalo v kariéře všechny, současné i tehdejší, akční hvězdy) a plynule se přehrát do hájemství filmů pro celou rodinu, sice přehrává (ehm:-)) jako o život, ale zbytek osazenstva hraje výborně v čele se sympatickou Barkley v titulní roli, která je přímo skvělá a všechny dramatické polohy své role zvládá s velkým přehledem. Škoda, že Chandle a zejména O’Dowd nemají ve filmu více prostoru. Na žádné vrcholy výročních žebříčků se sice film zcela jistě nedostane, ale celkově vlastně docela příjemná a neškodná dětská variace na Nolanův snový Inception to rozhodně je.
