Jackie jsem neviděl a po Spencer ani nemám extra chuť si doplňovat filmové vzdělání zrovna dalším Larraínovým kusem. Stewart mám jako herečku docela rád (Twilight jsem taky neviděl, zda to spolu nějak souvisí těžko soudit:-)) a viditelně dává do role fakt všechno, ale co z toho, když všechno okolo, včetně toho jakým stylem je postava Spencer napsána, je o ničem.
Počínaje celou zápletkou (ze všech možných situací a životních osudů skutečné Diany vybrat skrznaskrz banální – a k tomu předpokládám zcela fiktivní – historku o rodinné sešlosti, během které se jen dokola střídá jeden a ten samý koncept – Spencer je chudák a všichni okolo jsou proti ní), přes vývoj děje (který jen plyne, aniž by se během něj stalo něco jako katarze, klimax apod. – tak jak do děje Spencer vstupuje, tak po dvou hodinách z něj zase vystupuje) a uchopením hlavní postavy konče (Spencer je vykreslena doslova jako lítostivá ublížená nána, která má obří problém se sebetriviálnějším pravidlem královského protokolu, přičemž veškeré další osazenstvo od dalších členů rodiny po přidružené zaměstnance jsou téměř všichni do jedno zlí nechápaví ignoranti, kteří ji jen omezují a svazují).
Jak na tom byla s charakterem skutečná Diana upřímně nevím, ale i kdyby Larraínovo pojetí nebyla čistá fabulace, ještě to neznamená, že bude zábava to sledovat (obzvláště, když nic moc navíc, nad rámec toho kolovrátkového syžetu, snímek nenabízí).
