Komorní sportovní drama v patřičně artovém provedení (takže nesmí chybět seriózní ústřední téma, černobílá kamera a obrazový formát 4:3:-)) o íránských judistkách působí na papíře podobně atraktivně jako komorní existenciální drama o íránských pastevcích koz, tudíž pramálo až vůbec. Ovšem chyba lávky, tady se hraje úplně jiná liga.
Režisérská dvojice Nattiv a (celovečerně debutující) Amir Ebrahimi natočila sugestivní kousek o boji jednotlivce na více frontách současně (jak v osobní rovině proti soupeři na tatami, tak v manifestační rovině proti celému systému) s kritickým přesahem nad rámec pouhé politické angažovanosti (genderová nerovnoprávnost, represe vládnoucího režimu, společenská odpovědnost vs kariérní ambice, atd.), který se pyšní hned několika přednostmi zároveň.
Jednak je díky rozumné stopáži napínavý od začátku až do konce bez sebemenšího propadu tempa a jednak výborně funguje jak po stránce sportovní žánrovky o cestě talentovaného outsidera na kariérní vrchol (jednotlivé souboje jsou natočeny překvapivě efektně, čemuž pomáhá kombinace pohotové ruční kamery a bleskurychlého střihu), tak po stránce psychologického/politického dramatu o jedinci v krizové životní situaci, na čemž má nemalý podíl také kvalitní casting, protože Mandi i Amir Ebrahimi (dokazující, že je stejně schopná před i za kamerou) odvádějí parádní hereckou práci.
