Tenet je tentokrát více než kdy jindy u Nolanových filmů především žánrové/scenáristické cvičení, ve kterém jsou postavy především figurky na šachovnici než plnohodnotné charaktery. O postavách se divák nedozví prakticky vůbec nic (motivace, minulost atd.), kromě jejich škatulky (agent, pomocník, protivník, jeho žena), což je trochu problém stran divákovy angažovanosti. To je ale asi jediná výtka, kterou proti filmu mám. Zbytek je na tradiční Nolanovské úrovni, tj. vysoký nadstandard (snad jen ta hudba je „jen“ adekvátní a nikoliv vynikající jako u Zimmera) s určitými prvky, které jsme dosud nikde a u nikoho neviděli. Tenet je zkrátka v podstatě Inception minus vykreslené charaktery, což rozhodně není málo.
Nemůžu říct, že jsem úplně vše pochopil, resp. mám pár nejasností, proč se něco odehrálo tak, jak se odehrálo (na druhou stranu se musím pochválit, protože jsem správně tipoval, kdo je v první scéně na freeportu onen maskovaný ozbrojenec:-) ještě před tím, než mu pomocník strhl masku, kdy už to bylo očividné), takže opakované zhlédnutí bude pro mně nezbytností, ale možná se ukáže, že to nebyla chyba u Nolana, ale moje nepozornost. Přesto všechno tomu ale něco chybí, nějaká emocionální katarze a těžko definovaný pocit wow, tak to byla jízda po všech stránkách od začátku do konce.
U Nolana je prostě problém, že každý další jeho film je událost a spousta diváků tak nějak automaticky očekává, že se budou bořit hranice a aspirovat na film roku nebo absolutní špičku v daném žánru, takže jakýkoliv nadstandard se vlastně považuje za zklamání nebo vysloveně prohru:-).
