Stařík De Niro znovu v poloze gangstera a poprvé ve své kariéře ve dvojroli, stařík Levinson vracející se po dlouhých letech k žánru biografické gangsterky a Scorseseho chráněnec stařík Pileggi vracející se po dlouhých letech k samotnému řemeslu a to prostřednictvím dobové historky podle skutečných událostí o soupeření dvojice nechvalně proslulých mafiánských bossů. To je nabídka, která se neodmítá (i bez hrozby nalezení koňské hlavy v posteli:-)).
Jak to dopadlo? Jako takový poloviční (zlí jazykové by nejspíše použili označení polovičatý) Irishman. Jak celkovou stopáží (naštěstí), tak výslednými kvalitami (bohužel). Dobrou zprávou budiž fakt, že trochu zvláštní nápad se ztvárněním dvou hlavních postav jedním hercem tady kupodivu docela dobře funguje. De Niro naštěstí oproti Scorseseho štaci nedostal od Levinsona do výbavy nepříliš přesvědčivý digitální facelift, který by zbytečně odváděl pozornost jinam, nýbrž starou dobrou maskérskou klasiku, což v kombinaci s jeho hereckými schopnostmi stačí k tomu, aby divák dokázal od sebe obě postavy bez větších problémů rozlišit. Stejně tak vzájemné interakce po technické stránce vypadají ok.
Špatnou zprávou budiž fakt, že De Niro i De Niro (respektive zbytek castingu) ve filmu nedostanou šanci se jakkoliv herecky ukázat, protože příběhová linka neobsahuje žádný výraznější dramatický/emocionální moment, natož nějakou zapamatovatelnou scénu a veškeré události prezentuje zbytečně didaktickou formou (méně kontextové omáčky s dobovými fotografiemi s vysvětlujícím voice overem a více práce s vykreslením charakterů a vztahů mezi postavami by tomu neuškodilo) a ještě k tomu ve značně vycházkovém tempu. Čehož důsledkem je, že finále filmu působí jen jako další epizodická zastávka po cestě a nikoliv závěrečná destinace/osudový klimax (jak pro postavy, tak pro diváka).
