Těžký to život poválečného imigranta s traumaty/umělce s nekompromisní vizí tváří v tvář nepřátelskému prostředí ve společnosti/pracovním kolektivu ve třech a půl hodinách. S přestávkou na svačinu. A na hollywoodské poměry směšným rozpočtem, který by u studiové konkurence nevystačil ani na skromnou marketingovou kampaň (neuvěřitelný poměr cena/výkon). A s audiovizuálním kabátkem s visačkou VistaVision (jsem zvědavý, zda si podobně okázale povede One Battle After Another od PTA). A nenápadnou reklamou na tatrovky zdarma v ceně:-).
Fakt, že oproti jiným podobně velkolepým filmovým freskám (na pomezí žánrovky a artovky) bude Corbetův počin tak či onak výjimečný zážitek, je znát už z (působivé) úvodní „vítejte v zemi zaslíbené“ sekvence. Zajímavě koncipovaná (půlka filmu je v podstatě příprava na hlavní dění) příběhová linka, která navzdory úctyhodné stopáží netrpí problémem s nedostatkem divákovy pozornosti, vynikající herecké výkony všech zúčastněných (Brody s brutálním přízvukem hraje jako o život, Jones se přímo překonává, Pearce si do své filmografie připisuje další silnou roli), monumentální obrazové kompozice a minimalistický, přesto dokonale funkční, OST to v průběhu filmu opakovaně potvrzují.
Na druhou stranu samotný děj sice pokrývá spoustu témat (obtížné postavení imigrantů, rasová a sociální diskriminace, drogové závislosti, předsudky vyšší společnosti, válečná traumata a v neposlední řadě pocta tvůrců všem umělcům a architektuře jako takové), ale na nějaké výraznější dramatické konflikty s vypjatými emocemi a vyhrocenými vztahy dojde až po přestávce ve druhé části filmu, stran samotné architektury se toho divák příliš nedozví, penetrační vsuvka působí jako deus ex machina prvek (prapodivná charakterová otočka) a v atmosférou odlišném epilogu padne o hlavní postavě více zajímavých informací (které bohužel utnou závěrečné titulky) než v celém předchozím ději dohromady.
