Tamahori se (opět) vrací ke svým maorským kořenům a tentokrát historkou o radostech a strastech šiřitelů křesťanské víry v nejzapadlejších koutech světa. Pearce v hlavní roli odvádí svůj (vysoký) herecký standard, domorodý casting dodává filmu správnou dávku autenticity, kostýmům a výpravě není co vytknout (téměř každý záběr nádherných přírodních scenérií si zaslouží zarámovat a pověsit na zeď) a závěrečný konflikt je natočen působivě (škoda, že podobně atmosféricky laděných scén není ve filmu více), ale po dějové stránce vyprávění příliš nestrhne a nikterak svižné tempo a zbytečně rozmáchlá stopáž ke spokojenému diváckému zážitku taktéž moc nepřispívá.
Obrácení pohanů na křesťanskou víru, těžký život kolonistů v zapadlé osadě, problémová koexistence s domorodými kmeny, kulturní rozdíly, střet civilizací, klanové války a postupná hodnotová i sociální integrace hlavní postavy do společnosti původních obyvatel. A k tomu ještě břemeno viny a snaha o vykoupení se z hříchů minulosti, politikaření kolonistů, projevy rasismu a dokonce dvojitá love story s pochmurným koncem. To vše je ve filmu do větší nebo menší míry zastoupeno, nicméně s ohledem na množství témat Tamahori jen přeskakuje od jedné věci ke druhé, aniž by se kterékoliv z nich věnoval více do hloubky, respektive ji zpracoval nějakým atraktivním způsobem.
