Tak atomovka to nakonec není, ale prskavka taky ne. Prostě středně silná nálož, která dokáže udělat určitou paseku. Edwards (lomeno Gilroy, ale jak velká část filmu jde přesně za kým odhaleno asi nikdy nebude, takže je to jedno:-)) má na kontě s přehledem nejlepší SW v Disneyho éře, pojem „původní sci-fi“, které není něčí sequel, prequel nebo remake a nevychází z žádné předlohy, je v současné době skoro sprosté slovo a trailery vypadaly bombasticky. Tudíž jisté zklamání z výsledku se dostavilo, ale klady přesto převažují.
Největší kotvou filmu je bohužel scénář. Edwardsovi se podařilo vybudovat atraktivní svět, jehož potenciál je v průběhu děje vidět hned několikrát (intimní vztahy „simulantů“ s lidmi, obchod s podobou lidí, oživování osob skrze paměťové čipy), do jeho kulis ovšem zasadil naprosto triviální příběh, který nemá čím překvapit. Expozice filmu (infiltrace hlavní postavy mezi „rebely“ a následně klasický undercover motiv) působí mnohem zajímavěji, než ústřední dějová linka, což je obyčejný road/river movie, kombinovaný s au pair simulátorem:-). Příběhově na filmu není originálního vůbec nic a Edwards jen skládá k sobě různé příběhové prvky různých jiných filmů (Blade Runner, Ex Machina, Elysium, Apocalypse Now, Children of Men, atd.), aniž by přispěl něčím vlastním. Bohužel ani téma AI není v ději vytěženo tak, jak by si zasloužilo. Vlastně kromě faktu, že AI v tom světě existuje, není vytěženo prakticky nijak.
Nicméně na ostatních úrovních je film skvělý. Klobouk dolů před trikaři, kostyméry a především lidmi z art departmentu. Obecně produkční hodnoty filmu jsou, vzhledem k omezenému rozpočtu, prvotřídní. Zimmerův OST je hodně fajn, Washington (oproti Tenetu má tentokrát mnohem životnější charakter) i dětský sidekick hrají výborně, některé scény mají působivou atmosféru (bezohledný útok vojáků na „domorodou“ vesnici hezky připomene stejnou scénu v Apocalypse Now) a absence „povinného“ rodinného happy endu je také velké plus. Po vzoru Nolana se Edwards v posledním aktu z hardcore sci-fi přepíná do mnohem emocionálnější roviny s cílem u diváků vyvolat nějaké city, ale zatímco u Interstellaru mě tenhle skok pěkně otrávil, u Edwardse jsem podobný trik akceptoval, protože – na rozdíl od Nolana – se k němu celý děj schylovalo a Edwardse nějaké „realistické vědecké hledisko“ nezajímá.
Střízlivě je to za 6/10, ale za každý podobný vysokorozpočtový standalone sci-fi pokus jsem rád, přes všechny výtky jsem se celý film dobře bavil a do Edwardsova světa bych se s chutí kdykoliv vrátil (což se, vzhledem k tragickým tržebním výsledkům, pravděpodobně nestane:-(), takže s přimhouřenýma očima za 7/10.
