Dojmy po prvním zhlédnutí, tj. nevylučuji, že po opakovaném sledování se mi některé výtky rozleží v hlavě a hodnocení půjde ještě nahoru:-).
+Pacino, Pesci a De Niro absolutní herecký koncert (v uvedeném pořadí). Škoda, že Keitel má jen epizodní roličku. Velký respekt jak této trojici, tak Scorsesemu, za to, že jsou v jejich věku schopni takové kvality. Jedním slovem (vlastně dvěma:-) špičkové řemeslo všech zúčastněných.
+Triky jsou většinu času ok, ale přesto je ve filmu pár záběrů (detail obličeje De Nira, kde vypadá jako vosková figurína se skleněnýma očima nebo toporný pohyb jeho postavy, působící vůči věku filmové postavy nepatřičně), které připomenou realitu. Nicméně to bych filmu nevyčítal, čekal jsem to mnohem horší a brzy po začátku filmu jsem si na to zvykl a přestal to vnímat (až na malé výjimky viz výše).
+Netflixu rozhodně patří dík, že film realizoval a Scorsesemu a spol. spolu s diváky tak umožnil ještě jednou naposled zavzpomínat na časy Goodfellas a Casina.
-Čekal jsem, že se film bude věnovat i De Nirově rodině a jejich vzájemným (vyhroceným) vztahům, což je bohužel vyřešeno asi minutovým rozhovorem De Nira s Paquin (která ve filmu v podstatě nemá co hrát, vzhledem k velikosti její role) na konci.
-Sám bych nečekal, že to napíšu, ale ve filmu jsou v podstatě všechny ženské postavy jen křoví, byť téměř každá mužská postava má manželku/milenku, o jejich vzájemných vztazích se opět nic moc nedozvíme.
-Konec filmu, tj. vše po scéně v domě, je zbytečně natahované. Příběh sám o sobě dosáhl katarze, není co vyprávět dál, postavy se nikam dál nemohou posunout a jediné co zbývá je zpytovat svědomí a čekat na pomalou smrt (což lze vyřešit i jinak, než 30 minutovým epilogem, viz Pacino na konci Godfather Part III).
-Uvedení na Netflixu filmu ubližuje hned na dvou frontách. Kromě té zřejmé (velké filmy vyniknou nejlépe na velkém plátně), především v chybějící autocenzuře Scorseseho, týkající se délky filmu. Příběh, který je nám vyprávěn, by mohl mít 90 minut a stejně tak 6 hodin, jen by se přidaly/vystřihly další scény téhož. Sevřenější příběh by filmu jen prospěl – na rozdíl od jiných podobně dlouhých filmů v žánru (Godfather Part II, Once Upon A Time In America atd.) nemám pocit, že vystřižením minimálně půl hodiny by jakkoliv utrpěl příběh (ať už dějový oblouk, vývoj postav nebo logika vyprávění).
V každém případě, byť se v mých očích poslední mistrův kus, alespoň v tuto chvíli, nevyrovná žánrovým klasikám, stojí hned v závěsu za nimi a to je – po těch letech od Goodfellas a Casina, věku tvůrců před i za kamerou a komplikacím spojených se vznikem filmu – v podstatě obdivuhodné.
