Po nepřesvědčivém úkroku stranou v podobě mdlého Manka rozhodně krok správným směrem, byť bez pár zakopnutí se to ani tentokrát neobešlo. Znovu na vrchol se tady Fincher sice nevyškrábal, ale návrat zpět do formy to je.
Předlohu neznám, takže těžko soudit, nakolik je zakopaný pes už tam a nakolik to způsobil až Walker, potažmo sám Fincher, ale žabičkou na prameni je v tomto případě především scénář. Notně ohraná premisa po příběhové stránce nepřináší vůbec nic nového (kolik takových hitmanovských práciček, které se z nějakého důvodu zvrtnou a dotyčný čistič je nucen vydat se na útěk a nakonec se obrátit proti svým chlebodárcům, už tady bylo?) a celé procedurální vyprávění zaujme snad jen tím, že je “tarantinovsky” rozdělené na kapitoly.
Na jednu stranu je osvěžující, že klišovité “leonovské” pravidlo (ženy a děti ne) tentokrát neplatí, na druhou stranu je tím hlavní postava zbavena i těch nejmenších známek sympatie, které by u diváka mohla vzbuzovat. Zvláště, když neustálé vnitřní monology zdejšího čističe, které asi měly pomoci rozvinout/prohloubit jeho charakter/motivace, po čase působí jen jako otravné psycho bláboly. Což zase souvisí se zvláštním kontrastem mezi duchaplnými promluvami a nesmyslným konáním hlavní postavy a několika nelogickými podivnostmi v ději. Díky čemuž pak ani samotné finále nemá takovou emocionální sílu, jakou by si zasloužilo (stran rozuzlení zápletky a osudu protistrany).
Přesto však pozitiva převažují. Produkční hodnoty jsou, jako tradičně u Finchera, na špičkové úrovni. Fassbender je v hlavní roli chladně kalkulujícího sociopata/psychopata přesný, Swinton dokáže zaujmout i na omezeném prostoru a ani hromotluk Baker (alias Sauron:-)) se ve filmu neztratí, byť v něm stráví ještě méně času. Fincher svým analyticky odtažitým přístupem a za pomocí zajímavě ambientního OST dodává filmu specifickou, v některých scénách až téměř hypnotickou, atmosféru. Z filmu vyčnívají obě scény konfrontace s konkurenčními zabijáky, přičemž každá jiným způsobem, respektive formou. Bitka svým fyzickým pojetím a práci s kamerou, rozhovor pak svým důrazem na psychologii a lehce humorným podáním. Škoda, že tady nevyšlo kino, divácký zážitek by to asi ještě trochu nakoplo.
