Po neplánované „vzpomínkové“ zastávce na cestě v minulém díle představuje čtvrtá epizoda návrat zpět do zajetých kolejí v podobě opětovného sledování strastiplného putování ústřední nesourodé dvojice skrze zdejší nehostinný svět (což je, přes kvality třetí epizody, rozhodně pozitivní zpráva), ovšem i tentokrát došlo ze strany Mazina a Druckmanna k určité změně perspektivy, byť ne tak zásadní jako v předchozím díle a oba tvůrci zde odhalují divákům další příběhovou vrstvu, týkající se jak jednání samotných postav, tak fungování prostředí, ve kterém se pohybují.
Každý dosavadní díl se prozatím soustředí na něco trochu jiného a díky tomu mají diváci příležitost si z jednotlivých epizod pokaždé odnést tu více, tu méně odlišný divácký zážitek stran vykreslení daného fikčního světa. Po ustanovující úvodní epizodě s představením charakterů přišlo na řadu smrtelně nebezpečné setkání s nakaženými (prostřednictvím ve hře obávaného clickera), v následujícím díle diváci dostali neobvyklý vhled na nelehké osudy vedlejších postav a v nejnovější epizodě se hlavní postavy střetávají s dalším nebezpečím v tomto světě, které není o nic méně smrtelné (právě naopak) a totiž s ostatními přeživšími.
Podstatná část čtvrté epizody se tentokrát věnuje vážnému tématu (nutného vs zbytečného) násilí a jeho negativního dopadu na lidskou (dětskou) psychiku. Dialogové výměny mezi Pascalem a Ramsey, týkající se ne-až-tak-příjemných zážitků z minulosti obou postav stran jejich násilného chování vůči svému okolí, výborně ilustrují jednu z nejsilnějších stránek hry, která se snažila vykreslit všechny (přeživší) postavy nikoliv jen tradičně prvoplánově na úrovni jednoznačné dobro vs absolutní zlo, ale nezvykle komplexně s cílem předat hráči tezi, že v tomto světě vůbec nejde o to, kdo co komu násilného ne/provedl a proč, ale jen o jednu jedinou věc – přežít a to za jakoukoliv cenu, přičemž ona cena závisí na úhlu pohledu. Tento motiv prostupuje celou hrou (o to více pak v neméně zdařilém herním pokračování) a Mazinovi s Druckmannem se jej podařilo do čtvrté epizody s pomocí několika rozhovorů a intenzivní akční scény věrně přenést.
Prozatím poslední díl tak názorně dokazuje klasické žánrové pravidlo ze všech post-apokalyptických akčních/hororových filmů/sérií, tj. ať už se v daném fikčním světě bojuje s jakýmkoliv nezastavitelným (nadpřirozeným) zlem, nakonec to vůbec nejhorší jsou vždy jen samotní (přeživší) lidé, což zde výmluvně demonstruje na scénu nově nastupující postava vůdkyně revolučního hnutí, která byla Mazinem a Druckmannem vytvořena specificky pro potřeby série.
Čtvrtá epizoda se kromě toho soustředí na pokračující vývoj vzájemného vztahu ústřední dvojice a další poodhalení minulosti obou postav. V průběhu děje tak divák sleduje, jak se postupně dále proměňuje Joelův, původně zcela neosobní, postoj k Ellie, který sice sám, směrem k ní, popisuje jako stále vysloveně účelový a Ellie staví do role pouhého „zavazadla“, které je potřeba bezpečně přepravit z jednoho bodu do druhého, ovšem čím více času Joel s Ellie tráví, tím více začíná být zřejmé, že svůj přístup Joel přehodnocuje a pomalu, ale jistě se z něj opět stává starostlivá otcovská figura, jakou v minulosti, do úmrtí své vlastní dcery při nástupu pandemie, byl. To vše funguje především zásluhou Pascala a Ramsey, jejichž herecký projev je nadále skvělý (a snad to tak zůstane až do konce série).
Zatímco v první a druhé epizodě hrála prim městská zástavba a ve třetí epizodě pro změnu došlo na venkov a divokou přírodu, tentokrát se diváci dočkají oblíbené formulky „to nejlepší z obou světů“ a děj tak zavede obě hlavní postavy zprvu jak na otevřené pláně a do lesů, tak později také do ulic, budov a sklepení. Ztvárnění post-apokalyptického prostředí je s každou další epizodou čím dál tím lepší, přičemž panoramatická sekvence osamělé projížďky autem zpustošenou krajinou a následně stejně zchátralou městkou aglomerací v této epizodě je po stránce atmosféry a výpravy naprosto vynikající a v tomto ohledu dává znovu vzpomenout na neuvěřitelnou podobnost série s herní předlohou.
Akční sekvence jsou sice i zde z pohledu rozsahu i stopáže relativně skromné, ale tak jako ve druhé epizodě jsou podány nadmíru vydařenou a realisticky působící formou. Škoda jen, že všudypřítomné násilí není v tomto případě ukázáno přímo na kameru, což považuji za jistý krok zpět oproti herní předloze, ve které se i tento prvek spolupodílel na celkové síle hráčova zážitku. Nicméně nenápadná narážka na dalšího obávaného nepřítele ze hry z řad nakažených ve sklepě parádně nalákala na příští události, tak snad projeví tvůrci v nadcházejících dílech trochu větší odvahu alespoň v rámci střetů přeživších s nakaženými.
V souhrnu se opět jedná o vydařenou epizodu, která si nadále udržuje kvalitativně nadprůměrný standard nastolený všemi předchozími díly a dále prohlubuje vztahy mezi jednotlivými postavami a uvěřitelnost zdejšího světa. Na další retrospektivní scény, týkající se samotných počátků pandemie, sice bohužel nedošlo, ale možná se něčeho zajímavého z minulosti znovu dočkáme hned v příštím díle, ve kterém dojde na představení, z herní předlohy známé, bratrské dvojice Henryho a Sama, se kterou se v úplném závěru čtvrté epizody Joel a Ellie setkali.
