Zatímco v předchozím díle došlo v rámci adaptace herního dodatku Left Behind na vysvětlující retrospektivní sekvence o tom, co předcházelo setkání Ellie s Joelem a Tess a za jakých okolností se Ellie vlastně nakazila, v osmé epizodě se Mazin a Druckmann vrací zpět do současnosti a pokračují ve sledování pohnuté cesty hlavních postav jak za nejistou záchranou zbytků lidské populace, tak za pomyslným vykoupením sebe samých. A jelikož se putování Joela a Ellie postupně chýlí ke svému konci a stejně tak i samotná série spěje ke svému závěru, hlavní postavy a spolu s nimi i diváky tak před vlastním osudovým finále čeká v předposledním díle už jen nedobrovolná zastávka u uzavřené komunity přeživších, která praktikuje jisté neobvyklé kulinářské techniky.
Setkání Joela a Ellie s vybranou skupinou přeživších a zejména pak s jejich samozvaným vůdcem Davidem představuje ve hře významnou událost hned z několika důvodů a nejinak je tomu i zde. Děj osmé epizody se vcelku věrně drží svého herního předobrazu, nicméně i tentokrát se Mazin s Druckmannem rozhodli provést několik kreativních změn oproti herní předloze a naštěstí i v tomto případě byla naprostá většina z nich ku prospěchu věci a pomáhají divákovi lépe pochopit motivace a jednání jednotlivých postav, dodávají vybraným scénám na větší dramatičnosti nebo emocionální síle a zasazují některé události do širšího kontextu.
Jak se dalo bohužel předem očekávat, účast nakažených se tady na rozdíl od samotné hry opět nekoná, protože prakticky celá dějová linka nelítostného boje přeživších s hordami nakažených (v jejichž řadách je znovu i obávaný Bloater), což je v herní předloze zcela klíčový prvek hratelnosti, ale rovněž jde o nedílnou součást narativu, hraje v sérii vyloženě vedlejší roli a veškerá akce spojená s jejich přítomností v ději je omezena pouze na situace, ve kterých se jedná o naprostou nezbytnost stran dalšího pokroku v příběhu a nezbývá, než se s tím smířit. Nicméně s ohledem na příběhovou náplň tohoto dílu lze tentokrát jejich nepřítomnost omluvit s jistým pochopením.
Ve hře celá sekvence střetu s kanibalským kultem slouží zejména k podpoře v herní předloze průběžně rozvíjené příběhové linky o tom, že samotní lidé jsou schopni páchat mnohem strašlivější skutky než nemyslící nakažení, kteří jsou poháněni vpřed pouze snahou šířit nákazu stále dál. Toto téma je v osmé epizodě zpracováno skvěle a tak skutečnost, že se zde pozornost tvůrců zaměřuje výhradně na lidské protivníky a nakažení jsou jako obvykle zcela opomenuti, není na závadu v takové míře jako v některých předchozích dílech. Zúčtování s vůdcem komunity Davidem a jeho zástupcem Jamesem má ve hře na Ellie zásadní dopad stran formování jejího charakteru, protože se poprvé sama, bez pomoci Joela, střetává s absolutním zlem v podobě lidí a rovněž poprvé je nucena někoho z řad lidí vlastnoručně zabít, aby sama mohla přežít, přičemž tento příběhový prvek se tvůrcům podařilo vykreslit podobně působivě, jako je tomu v herní předloze.
Postava Davida tady chvályhodně dostává mnohem hlubší rozměr a není tak prvoplánovým záporákem jako v herní předloze, čemuž pomáhá jednak jeho představení divákům hned v úvodu dílu a tudíž před pozdějším setkáním s Ellie a jednak poodhalení jeho minulosti během následného rozhovoru s ní. Stejně tak nápad omezit povědomí o obstarávání potravy pro celou komunitu formou kanibalismu pouze na vybrané postavy v čele s Davidem a Jamesem a současně ustanovit Davida do role kazatele byl ze strany tvůrců chytrý tah, jak přirozeným způsobem trochu polidštit obyčejné členy komunity, zdůraznit zoufalou situaci, v níž se ocitli vinou nedostatku potravin a vysvětlit důvod jejich nevědomého kanibalského chování pomocí Davidovy potřeby nepříznivý stav zvrátit všemi dostupnými prostředky.
A to vše pak v doprovodu parádních scén typu Joelova brutálního a nekompromisního výslechu, který znovu názorně demonstruje jediné pravidlo, které platí pro všechny postavy ve zdejším fikčním světě a totiž za každou cenu přežít, ochránit sebe a své blízké a zneškodnit všechny případné hrozby, nehledě na zavrženíhodné metody, které se k dosažení těchto cílů zvolí v duchu známého přísloví o účelu světícím prostředky, skvěle gradovaných a vypointovaných rozhovorů mezi Ellie a Davidem, samotného finále v ohněm zachvácené restauraci, které svým provedením věrně kopíruje svůj herní předobraz a opětovného shledání Joela s traumatem trpící Ellie v úplném závěru dílu, přičemž Joelovo pronesení sousloví „baby girl“ směrem k Ellie, které naposledy použil vůči své dceři při její tragické smrti na počátku pandemie, pak definitivně dotváří jejich vzájemný vztah, který s konečnou platností přerostl v citové pouto na úrovni otce a dcery.
Pascal a především pak Ramsey tady po herecké stránce předvádí svůj obvyklý nadstandard, ovšem největší prostor se předvést dostal v osmé epizodě dle očekávání Shepherd a je nutno přiznat, že jej také patřičně využil. Jako charismatický vůdce kanibalského kultu David podává výborný herecký výkon a prezentuje divákům působivou studii zla s lidskou tváří, zatímco obsazení Bakera, který ztvárnil Joela ve hře, do role Davidova oddaného, byť trochu pochybujícího, zástupce Jamese je dalším příjemným pomrknutím tvůrců na fanoušky herní předlohy (škoda, že v ději nemá více prostoru).
V souhrnu je osmá epizoda, navzdory opětovnému a bohužel již tradičnímu potlačení akční stránky věci, která ale k této značce prostě neodmyslitelně patří, znovu parádním diváckým zážitkem a vynikající předehrou před samotným vyvrcholením celého příběhu v posledním díle, ve kterém napříč sérií postupně budovaný vzájemný vztah mezi Joelem a Ellie dojde ke svému naplnění. Nezbývá než doufat, že tvůrcům vydrží dosavadní forma až do úplného konce a diváci se tak v závěru série dočkají rozloučení s jednotlivými postavami i s příběhem jako takovým skutečně ve velkém stylu.
