Anderson se na stará kolena pokouší vymanit ze škatulky podceňované (zlí jazykové by nejspíše řekli neschopné:-)) herečky v komorním dramatu na oblíbené téma „celoživotní povolání: loser“ z atraktivního prostředí showgirls, ovšem na rozdíl od Moore v Substance při tom naráží na to, že filmy pojednávající o tomhle specifickém odvětví showbusinessu jsou pro filmaře pokaždé tvrdým oříškem (strejda Verhoeven by mohl vyprávět:-)) a nejinak je tomu bohužel i v případě nejnovějšího pokusu o nahlédnutí za oponu z rukou Coppola.
Coppola si vedle Anderson (vzhledem ke své minulosti a věku ideální kandidátka na hlavní roli) opatřila zajímavou doprovodnou castingovou sestavu, přičemž někteří přítomní podávají slušné herecké výkony (Bautista, Curtis), zatímco jiným nechybí alespoň snaha (Anderson v takhle náročné dramatické roli odhaluje své herecké rezervy v plné, ehm, nahotě, ale musím uznat, že v některých scénách se přímo překonává) nebo trefný výstup (cameo Schwartzmana).
Zajímavý materiál na papíře už bohužel nikoliv. Kromě pro daný žánr typických motivů (narušené rodinné vztahy, obtížná životní situace, existenční problémy v zaměstnání, sociální i věková diskriminace, reflexe dosavadního života, atd.) film po příběhové stránce nenabízí nic navíc, co by se v podobných historkách už nesčetněkrát neobjevilo, respektive většina z dějových linek nedostane prostor k tomu, aby se náležitě rozvedla (vztah s odcizenou dcerou, nepřiznané otcovství) nebo z nich na konci filmu něco vyplynulo (ideálně nějaká pointa).
