Tak zázrak se navzdory potenciálně velmi vděčné premise a působivému traileru nestal. Øvredal bohužel ani tentokrát nepřekročil svůj stín (v podobě The Autopsy of Jane Doe) a znovu dodal ve všech směrech průměrnou žánrovou báchorku, která zaslouží pochválit asi jen za produkční hodnoty (konkrétně výpravu), jinak ovšem trpí řadou neduhů.
Kapitola kapitánova deníku v předloze přímo vybízela ke zpracování, ve kterém bude kladen důraz na tíživou atmosféru, klaustrofobickou hru na schovávanou a vychytralého protivníka, který vedle své síly disponuje i jistými slabinami. Leč Øvredal byl proti. Atmosféra značně pokulhává, protože na nějaké tajemno a plíživý strach z netušeného zla se tady nehraje. Zdejší verze legendárního krvesaje je totiž degradována na obyčejnou mašinu na zabíjení, která postrádá jakoukoliv osobnost, natož styl (není divu, když v celém filmu pronese asi pět vět a jinak jen vrhá upřené pohledy/zuřivé škleby na všechny strany), a je svým projevem zaměnitelná s kterýmkoliv jiným monstrem z libovolného slasheru.
Logika chování postav má své mezery (poměrně záhy se na palubě lodi objeví osoba, která od samého počátku ví, proti komu všichni stojí, přesto trvá dost dlouho, než přítomným postavám konečně dojde, o co tady jde), pořadí, v jakém jsou jednotliví členové posádky odepisováni, lze odhadnout jednoduše předem a totéž platí o osudu “šťastlivců”, kteří se propracují až do samotného finále. Odvaha zakončit to celé po vzoru předlohy a tudíž beznadějně se ze strany tvůrců (jak se dalo očekávat) nakonec nenašla. Namísto toho divákům servírují zakončení z kategorie “klišé všech klišé”. Dílo zkázy pak dokonává totálně přestřelená stopáž a zbytečný epilog. Celkově jedna velká promarněná příležitost.
