Když se Mando k velké radosti fanoušků (mě nevyjímaje) objevil loni jako host ve spin-offu The Book Of Boba Fett a kromě toho, že si s velkým přehledem ukradl celou sérii pro sebe (což pro Bobu Fetta a spin-off jako takový není úplně nejlepší vizitka, ale to je vedlejší), vcelku překvapivě přímo navázal na finále druhé sezóny a dotáhl do konce “povinnou” dějovou linku s návratem Grogua zpět do hry, tak nějak jsem předpokládal, že se k tomuto neobvyklému řešení tvůrci uchýlili proto, aby se třetí sezóna mohla hned zpočátku věnovat podstatnějším událostem a nemusela se zdržovat podobnými detaily. Což se nakonec bohužel nestalo a i aktuální sezóna svou dramaturgickou strukturou pokračuje v předchozími sezónami nastoleném trendu.
To znamená formát kontinuální příběhové linky, vyprávěné napříč celou sezónou, která je sem tam “prokládána” samostatně stojícími planet of the week epizodami, což je na jednu stranu dobře, jelikož má sezóna jasnou dramaturgickou strukturu s očekávatelnou katarzí na jejím konci a příběhově toho lze tímto způsobem pokrýt více než v rámci osamocené epizody. Ovšem na druhou stranu špatně, jelikož se zde opakuje obvyklý syndrom “málo obsahu na hodně stopáže”, tj. i tato sezóna trpí na opětovné “ředění” ústřední příběhové linky nepodstatnými dějovými výplněmi, bez kterých by měla sezóna sevřenější podobu, údernější tempo a kromě toho poloviční počet dílů:-).
Výsledkem toho všeho je tak fakt, že průběžné příběhové oblouky Grogua a Gideona (důvod, k čemu Gideon vlastně hodlá Grogua využít a co má Gideon vůbec v plánu provést) jsou i tentokrát rozvedeny naprosto minimálně (zprávy o tom, že je Disney připraven sérii dojit spousty let, se očividně zakládají na pravdě) a stran hlavního cíle postav v aktuální sezóně, tj. opětovného ovládnutí domovské planety Mandalorianů, stačí divákovi zhlédnout v podstatě jen samotné dvojdílné finále a se zbytkem epizod nemusí ztrácet čas. S nástupem Thrawna na scénu v následující sezóně snad po stránce děje dojde k výraznějšímu posunu událostí vpřed.
Naštěstí na Pascala a Sackhoff je jako již tradičně spoleh, to samé platí pro Weatherse a Esposita, výplňové epizody samy o sobě jsou vlastně fajn (přičemž zaujme především neplánovaná zastávka u hostující trojice Black, Lizzo a Lloyd) a zmíněné dvojdílné finále nejen svým měřítkem rozhodně stojí za pozornost. Škoda, že od prvotního westernového “bounty hunter” konceptu, kterým se série od zbytku SW produkce odlišovala, dochází sezónu od sezóny k postupnému návratu k tradiční space opeře, což v této sezóně kulminuje, přesto celkově znovu odvedena dobrá práce.
