Dokázal Perkins po všech předchozích, nepříliš přesvědčivých, pokusech konečně překročit svůj stín a natočit zábavnou žánrovku? A došlo při tom k prolomení prokletí a po dlouhé době (přesněji řečeno od It a Doctor Sleep) zase vznikla opravdu kvalitní kingovka? A vyrovná se zdejší kombinace černohumorných situací a brutálních „nešťastných náhod“ žánrovému etalonu v podobě Final Destination? Odpověď bohužel zní nikoliv, v žádném případě a ani náhodou.
Předchozí Longlegs nebyl žádný zázrak a tohle dopadlo stejně. Perkins ve svých filmech obvykle nemá problém s řemeslnou stránkou, ale pravidelně doplácí na své pokulhávající scénáře (tuhle disciplínu by měl konečně přenechat někomu schopnějšímu) a tohle nepsané pravidlo platí i zde, přestože si tentokrát vypomohl prověřenou předlohou z rukou mistra žánru. Paradoxně právě hororová rovina ve filmu moc nefunguje, protože napínavých scén je v ději naprosté minimum (včetně obligátních lekaček) a strašidelná atmosféra po většinu filmu prakticky zcela absentuje.
S čímž souvisí jednotlivé killy, které sice díky eRkovému ratingu obsahují slušnou dávku gore a bodycount dosahuje solidní bilance, ale jak svým provedením (žádná důmyslná příprava na samotný akt a chytrá hra s divákovým očekáváním jako u „osudové“ konkurence), tak dramatickým efektem (všechny nehody se odehrávají jen tak mimochodem) jsou značně odbyté. Stejně tak detektivní složka vyprávění, respektive práce s lorem, se ve filmu potýká s povážlivými rezervami (původ prokleté hračky a pravidla smrtící kletby se vůbec neřeší), o podivné logice chování postav (především ve finále) ani nemluvě. Jediné polehčující okolnosti tady představuje obstojně hrající James v hlavní roli a střídmá stopáž.
