Po bollywoodské řezničině Kill další letošní příjemné překvapení z dálného východu, tentokrát z kolébky opus magnum akčního žánru, tj. dvojitého Raidu a dílny osvědčeného Tjahjantoa. Zdaleka nejlepší/nejstylovější bitka se odehraje hned v prvních minutách filmu a celé je to minimálně o půlhodiny delší, než by bylo záhodno, ale jinak panuje velká spokojenost. Nejenže na poli akce jde o nadmíru dobře odvedenou práci, ale jako bonus navíc se jedná o jeden z mála zástupců populárního podžánru “velké holky s velkýma bouchačkama”, ve kterém kontaktní souboje subtilní hlavní hrdinky s urostlými oponenty opačného pohlaví nevyznívají nevěrohodně až směšně.
Stylově krvavá řežba s katanami v úvodu filmu připomene brutální mejdan s Crazy 88 v Kill Billovi a nastaví patřičné divácké očekávání, které Tjahjanto ve zbytku filmu zúročí hned na několika frontách současně. Akce stran choreografie sice nedosahuje na kvalitativní level šikulů z 87Eleven nebo svaté trojice Ruhian, Rahman a Uwais, ale Tjahjanto tento mírný nedostatek úspěšně maskuje množstvím bitek, svižným střihem, dynamickou kamerou s občas nápaditými kamerovými úhly, dlouhými záběry bez přerušení, slušivou eRkovou brutalitou a výživnými fatalitami. K tomu je potřeba přičíst typově dokonale obsazený casting (cameo Ruhiana fakt potěšilo:-)) a sympaticky nekompromisní zacházení s postavami (leonovské pravidlo “ženy a děti ne” tady neplatí:-)). Škoda jen zbytečně komplikované příběhové linky, což se projevuje jednak na přepálené stopáži a jednak na občasném propadu tempa.
