Nic moc trailery se nepřekvapivě promítly do nic moc filmu. Ne, že bych tohle WYSIWYG kolečko nečekal, ale přesto je potřeba při pohledu na nejnovější počin Netflixu “uznale” pokývat hlavou. Vzít poměrně slušný casting a sice neoriginální, ale alespoň na papíře vděčnou premisu s dvojníky, spiknutím a pokusy na lidech, zabalit to do na první pohled atraktivního retro stylového audiovizuálu (ve kterém se pamatuje i na výrazné filmové zrno a patřičný gritty look ze starých dobrých filmových časů) a nakonec vše přetavit do tak nezábavného, nevtipného, nudného a úmorné dvě hodiny trvajícího výsledku je v podstatě také “umění”:-).
Netflix opět nezklamal a dodal dramaturgicky se rozpadající patvar, který až do úplného konce neví, zda chce být nenáročným žánrovým béčkem, stylovou poctou blaxploitation filmům z 70s, sžíravou kritikou současné společnosti, existenciálním dramatem o hledání vlastní identity, brakovou sci-fi satirou, něčím úplně jiným, nebo kdoví vlastně čím. A tak to zkouší na všech frontách a nedaří se mu skórovat na žádné z nich. Bohužel Taylor není Peele a i jemu se to naplno podařilo prakticky jen v jeho prvotině. Taylorovi v jeho samostatném debutu ani tam.
Až na pár izolovaných momentů ve filmu nefunguje prakticky nic. Sociální i jakýkoliv jiný komentář tvůrců k čemukoliv je spíše k smíchu než k zamyšlení, humor/nadsázka neexistuje, akce/napětí/drama je obsaženo v množství menším než malém, tempo je díky nadměrné stopáži značně rozvleklé a i ten rádoby stylový audiovizuál má povážlivé trhliny (půlka filmu je utopena ve tmě, mdlý OST diváka z letargie rovněž nevytrhne). Sice nechybějí popkulturní odkazy na kdeco a něco málo zachraňuje casting (Boyega i Foxx jsou sami o sobě fajn, ale co z toho, když všechno ostatní nestojí za řeč), ale tím to také končí. Zbytek spadá do kategorie “po použití zahoďte”.
