Totéž co minule v Ragnaroku (takže slušná práce, ale žádný zázrak), jen tentokrát ještě o něco ambicióznější tím, jak se k všeobecnému veselí přililo nemálo “vážných” momentů, ve kterých by divákovi mělo být postav líto, či co, kteréžto polohy se v průběhu celého filmu se železnou pravidelností střídají, což tady vůbec nefunguje, protože se ve výsledku vzájemně negují. Přitom Waititi v JoJo Rabbitovi velice názorně dokázal, že podobný “bittersweet” koncept, ve kterém se obě složky vzájemně doplňují a jedna druhou nejenže neoslabují, ale naopak posilují, natočit bez problémů dokáže. Na poli současných komiksovek je něčeho takového ale očividně schopen jen Gunn.
Hemsworth samozřejmě má komediální potenciál (to ukázal už dávno) a v Ragnaroku i v Endgame jej dokázal naplno využít. Tady se o to snaží také, ale Waititi mu neustálým střídáním nálad konstantně hází klacky pod nohy. Protože před tím byla titulní postava “jen” vtipná/komická a nic dalšího se od ní jak ze strany tvůrců, tak diváků ani nečekalo, zatímco tady na ni, nad rámec zmíněné frašky, od Waititiho dopadají “těžkotonážní” morální a existenční dilemata a krize (únosy a smrti dětí, nemoci a umírání přátel, pesimistická perspektiva vlastní budoucnosti, atd.), které pod tou záplavou vtípků (a planých pokusů o ně) prostě nejde brát vůbec vážně. Ono třeba stran úmrtí postav nešlo MCU brát vážně v podstatě nikdy (viz potitulkovka, celé Infinity War, Loki a dalo by se dlouze pokračovat), ale mix humorných a tragických momentů se obvykle dávkoval v rozumném množství. V tomto případě ale použitý přístup vtip/depka/vtip/depka svou kadencí dosáhl vrcholu a jednoduše přestává účinkovat (přičemž kombinace “čelíme tady zabijákovi bohů, všichni jsme v háji” vs “dáme záporákovi na prdel s pomocí bandy dětí” působí vyloženě směšně).
Moc toho, bohužel, nezachraňuje ani akce, které sice není úplně málo, ale je tak průměrná (žádný eye-candy moment, povedená choreografie, nebo kamerový/střihový highlight se žel nekoná), že vyšumí z hlavy hned po skončení závěrečných titulků. Potěšila Portman, která toho sice také extra moc nepředvede, ale bylo fajn ji opět v MCU potkat a zejména Bale, který vypadal, že se jako jediný na place o něco herecky snažil, bohužel má trestuhodně málo prostoru. Co naopak až tak úplně nepotěšilo byl Crowe, který svým “legračním” přízvukem a přehráváním působil jako parodie na nějakého nelegálního přistěhovalce (málo prostoru platí i pro něj, oproti Baleovi ovšem naštěstí). Skvadra z GoG se ve filmu taktéž nijak zvlášť dlouho neohřeje a chápu, že v tomto asi Waititi nechtěl Gunnovi příliš lézt do zelí, ale i tak je to docela škoda. Zbytek castingu pak už nestojí za řeč.
Celý film na mě zkrátka působil, jakože hlavní důvod, proč vůbec vznikl, byl fakt, že se Feigeovi po letech podařilo ukecat Portman k návratu, což ještě nedávno vypadalo jako nemožný úkol (viz její “co zbylo na podlaze střižny z předchozích filmů” účast v Endgame) a nikoliv proto, že mají skvělý příběh, do kterého by se její postava náhodou hodila. Marvel má už nějakou dobu našlápnuto k podobnému syndromu kvalitativně-sterilní pásové výroby jako Netflix (což při tom ohromném množství vyprodukovaného obsahu ani není divu) a tento poslední příspěvek do série to opět jen potvrzuje.
