Wirkola je extrémně šikovný tvůrce, který i s malým rozpočtem (a obvykle zajímavým nápadem) zvládne předvést parádní podívanou, což už několikrát v minulosti dokázal a v téhle hodně zábavné nízkorozpočtové variaci na první dva díly Die Hard, s malou příměsí Allenovského Santa Clause a praktické ukázky domácího kutilství z prvních dvou dílů Home Alone, to znovu všem divákům názorně dokazuje. Podobná vánoční klasika jako v případě dříve jmenovaných titulů Willise a Culkina se sice z filmu dost pravděpodobně nestane, ale tahle vtipná (značně černohumorná) a brutální jízda jednou rodinnou vánoční sešlostí se nemá vůbec za co stydět, protože své vlastní kvality rozhodně má.
Ve svém nejnovějším počinu Wirkola dovedně míchá svátečně výbušný koktejl tradičních propriet vánočních filmů (sváteční atmosféra, mírumilovná nálada, stromeček, ne/radostné rozbalování dárků, celá rodina zase pohromadě, přání pod stromeček, nepostradatelný dětský prvek, pohádková podstata postavy Santa Clause, atd.), podpořený i patřičně tematicky padnoucím OST a klasického akčního filmu se vším, co k tomu patří (suché hlášky, střelba, výbuchy, honičky, zajímaví záporáci, kterým lze do jisté míry fandit, plno krve a mrtvol, nejrůznější zábavně efektní způsoby likvidace záporáků, finální mano a mano souboj, atd.), aniž by se obě složky ve filmu rušily, naopak se výborně doplňují a jedna posiluje druhou.
Stran obsazení vévodí celému filmu samozřejmě Harbour, který je velký sympaťák, což potvrzuje všude, kde se objeví a zde tomu není jinak, Leguizamo tady má po letech opět pořádně výraznou roli a viditelně si ji užívá a Fletcher vystřihl skvělého psychopatického poskoka hlavního záporáka, jen na totálně plastikovou D’Angelo je docela smutný pohled, tak snad to byl záměr tvůrců s ohledem na požadované vyznění postavy a nikoliv reálný stav věcí.
Pravdou je, že mírou inspirace sérií Die Hard se film přibližuje nebezpečně blízko až termínu “vykrádačka”, protože těch “vypůjčených” motivů je v příběhu opravdu spousta (ovšem přiznaně, jak ukazuje vtip s nejmenovaným vánočním dárkem, vytaženým ze Santova kouzelného pytle:-)) a to nejen na úrovni výchozí premisy “přepadení nějaké budovy s cílem uloupit velkou sumu peněz a s nepohodlným svědkem, který všem zkříží cestu, k tomu (v tomto případě tlusťochem v červených hadrech s velkým bílým fousem a pytlem dárků:-))” a zasazení děje do období svátků s bohatou sněhovou nadílkou. Tudíž se divák ve filmu, dříve nebo později, dočká komunikace s hlavním záporákem přes vysílačku, ledového rampouchu jako smrtící zbraně, prolamování elektronického zámku u sejfu, nástupu záchranného týmu na scénu, “šokujícího” odhalení o změně stran daného týmu, nebo honičky na sněžných skútrech.
Film po dějové stránce tak nemá diváka moc čím překvapit, protože nejrůznějších klišé je zde spousta (hlavní záporák trpící vánočním komplexem (přesně něco takového jsem předem očekával), napravování vztahu odloučených rodičů za dramatických okolností, morálně pokleslí ostatní členové rodiny, nebo přítel předem určený k likvidaci, protože nepatří do rodiny). Jednotlivé akční scény a jejich choreografie nejsou, bohužel, až tak propracované, jak by napovídala skutečnost, že jde o další produkci 87Eleven (na cokoliv z Wicka se tady nic nechytá a ani nějaký jasný hightlight, typu one-shot scény v Extraction, Atomic Blond nebo Nobodym, se nekoná). Rovněž je škoda, že na první pohled velice zajímavé minulosti hlavní postavy se nevěnuje v ději o trochu více času a totéž se týká samotného konceptu toho, jak se člověk stane Santa Clausem, o tom, že paní Columbová Clausová na zdejší večírek naneštěstí nakonec nedorazila, pak ani nemluvě (tak snad příště, protože potenciální dvojce bych se vůbec nebránil).
Nicméně pár pozitiv se přesto najde. Neudělat ze Santa Clause pohádkově nesmrtelnou postavu s nadlidskou silou, které se tak nemůže nic stát, ale člověka z masa a kostí, byl dobrý nápad. Hlavní postavě je dokonce ze strany tvůrců dopřán určitý charakterový oblouk (“otráven svou prací a nevděčností obdarovávaných dětí pozabíjením desítek bezejmenných záporáků a záchrannou jedné malé holky a její rodiny jako vítaným bonusem k tomu opět našel ve svém životě smysl a naději do budoucna”:-)) a další plusové body směřují filmu za inovativní fatalitu ve finálním souboji Harboura s Leguizamem:-).
Především ale tady Wirkola úspěšně vzpomíná na své splatterové a slapstickové kořeny, protože naštěstí někdo ve studiu dostal rozum a padlo rozhodnutí, že jednak musí být podobná látka v eRku, což je něco, čeho se Wirkola ani náhodou nebojí a patřičně “šťavnatými” gore efekty se v ději zdaleka nešetří (když Harbour dostane do ruky kladivo (plus vánoční ozdoby, lízátka a brusle), tak to divákům stojí za to (záporákům už moc ne:-)) a jednak takovou historku nelze brát vůbec vážně, takže je ve filmu nespočet, vydařených, humorných momentů (dvojice imbecilních poskoků, která na vlastní kůži pozná, že zahrávat si s dítětem a věcmi běžné potřeby v jeho dosahu není žádná legrace (tedy pro ně), diskuze o pořadí na vlastní popravu, idiotský přítel lomeno borec na papíře lomeno v jistých částech Asie populární herec:-)).
Celkově jde o skvělou žánrovou záležitost, Wirkola minimálně od dvojky Dead Snow zatím ani jednou nezklamal a tudíž znovu musím konstatovat, že je skutečně už nejvyšší čas, aby mu někdo odklepl 200m rozpočet a dal volnou ruku a Wirkola se tak od podobných malých žánrovek plynule přesunul do první ligy (jako se tomu stalo v případě stejně vyprofilovaných Jacksona a Raimiho). Každopádně už teď se těším na jeho příští projekt, ať už to bude dvojka nebo něco úplně jiného.
