První pokus o nový krátkometrážní formát obsahu od Marvelu, konkrétně v podobě pěkně tematického (s ohledem na blížící se Halloween) strašidelného speciálu a hned docela povedená záležitost, která se sice nemůže pyšnit trefou vyloženě do středu terče, ale úspěšný zásah terče jako takového to bezesporu je. Tím ovšem překvapení nekončí, protože na svědomí tento žánrový experiment nemá žádný zkušený tvůrce, či dokonce letitý profesní matador, ale relativní nováček na režijní stoličce a totiž oblíbený skladatel populárních OST Giacchino, který zde názorně předvádí, že se od nespočtu režisérských osobností, se kterými v kariéře spolupracoval, dokázal mnohému přiučit a divákům servíruje zábavnou žánrovou jednohubku.
Marvel je mimo jiné proslavený tím, že se v rámci filmových adaptací svých komiksových předloh nebojí zkoušet nové věci jak co se týká žánrového zasazení, tak audiovizuálního stylu a celkového tónu jednotlivých filmů a sérií a tento kraťas není žádnou výjimkou, právě naopak. Jelikož, jak již napovídá samotný název, se děj filmu věnuje tématu vlkodlaků a nejrůznějších monster obecně, bylo nasnadě, že se Giacchino a spol. audiovizuálně, i po stránce vyprávění a hororové atmosféry, inspirují slavnými hororovými klasikami studií Universal z 40s a Hammer z 50s a povedlo se jim to více než obstojně i díky herecké dvojici Bernal a Donnelly. Na druhou stranu příběhově nejde o nijak výjimečnou, nebo objevnou, historku a přestože je stopáž vcelku rozumná, tempo je trochu nevyrovnané a zejména prostředek filmu by stálo za to o pár minut zkrátit. Nicméně v souhrnu jde o svěží přírůstek do obsáhlé MCU produkce a směr, kterým by se měl Marvel do budoucna vydat častěji (na místo záplavy několikadílných sérií, které jsou z velké části stopáže pouhé obsahové výplně).
