Na papíře to nevypadalo vůbec špatně – provařená černo-bílá premisa po vzoru klasiky z 60s Guess Who’s Coming to Dinner, ještě k tomu “vylepšená” o slibný náboženský prvek, jehož situačně komický potenciál je značný, před kamerou se vedle sebe postavily dlouholeté komediální jistoty v podobě Hilla a Murphyho (přičemž nelze opomenout také Duchovnyho), tudíž o spoustu nekorektního humoru a trefnou satiru na současnou sociálně-spravedlivou společnost neměla být nouze a za kamerou (respektive psacím stolem) režijního debutanta Barrise jistil režijní skoro-debutant Hill, jehož pár let stará autorská prvotina se docela povedla, takže šance na zábavnou romcom žánrovku tady rozhodně byla. Namísto pobaveného úsměvu (natož upřímného smíchu) ovšem film u diváků (jako už poněkolikáté) tak akorát vyvolá polemiku nad nezvládnutou/absentující dramaturgií panující v Netflixu, protože výsledkem je nudná, nevtipná, zdlouhavá a šablonovitá žánrová marnost, místy přecházející až v zoufale bolestivou křeč.Hill zde předvádí svou tradiční charakterovou škatulku, ovšem v mnohem méně vtipné, sarkastické, vulgární a sexistické verzi, než je u něj obvyklé, což je zklamání. S London navíc mezi sebou nemají v podstatě žádnou chemii a jejich partnerský vztah ve filmu působí, že existuje jen proto, že to tak stálo ve scénáři. Zatímco třeba v Knocked Up se tomu, jak se názorově/hodnotově/společensky nesourodá dvojice dá dohromady, věnuje skutečně významná část stopáže, tady po prvotním setkání následuje střih “o půl roku později” a prakticky až do konce filmu se divák nedočká smysluplného vysvětlení, proč jsou ti dva vůbec/stále spolu. Korunu tomu pak dává “povinné” usmiřovací finále, ve kterém si, štěstí potomkům nepřející, rodiče dojemně uvědomí svou chybu a přestanou svým ratolestem stát v cestě, přicházející stejně nečekaně a nevěrohodně, jako celá ve filmu popisovaná romance. A co hůře, Murphy je při vzpomínce na všechny jeho stand-up výstupy u takto, na jakékoliv vtipné situace, vděčného tématu proklatě nevyužit a Duchovny je zde, bohužel, vysloveně už jen do počtu. Fakt, že veškeré rasové/náboženské/genderové rádoby vtipné konfrontace ve filmu spadají do kategorie bezzubé/odbyté/směšné/trapné v čele s klíčovou scénou v podobných žánrovkách a totiž s rodičovskou seznamovačkou při obědě/večeři, je pak už jen smutnou vizitkou všech zúčastněných. Zkrátka viděno a obratem zapomenuto:-(.
P.S. Pokud někoho zajímá uvedené téma (romantická dvojice vs rodiče vs nejrůznější předsudky), tak udělá nesrovnatelně lépe, pokud ty zdejší dvě hodiny čistého času stráví opakovaným sledováním legendární obědové scénky Hill vs Ice Cube v 22 Jump Street (s neméně legendárním kancelářským dodatkem k tomu), která je vtipností, načasováním, dialogy i hereckými výkony úplně někde jinde, než tenhle streamovací nedodělek.
